KLADINA
Chladný je podvečer
nebe plné děr
obloha v dlaních
měsíce má svíci
kape vosk po vesnici
po okně stéká žlutý déšť
kostelní věž
kaštanů věže
bílé věžičky
rostou do výšky
rostou zas
Deo gratias
za provaz
úzkostí přetržený
* * *
Adventu pěšina úzká
k Tobě jdu
mrazivá kostnatá ústa
měsíc v úplňku
hvězda za hvězdou ťuká
do střech stavení
padá letí padá z nich
první sníh
do noci ční
plot z tyček
moje dny
sepnuté tichým čekáním
adventu pěšina úzká
mrazivá kostnatá ústa
měsíc v úplňku
* * *
Bílé dlaně květů
obrátily k nebi
jeřáby při cestách
jako tenkrát jsem tu
zvonky klapou
táhle zní
polapené ve větvích
za obzor rudí štíři
z tenké škvíry míří
to mě ještě baví
udicí řas lovit
nad hlavou obludy
soumrak stéká
modrý kouř
doutná na víčkách
ach
uvízly mi
v řádkách očí
večery a noci
* * *
Do srpna se rozsvítily
žhavé lampy jeřábů
na obloze bílý bílý
beránek
možná někde stejně stojí
kdosi s hlavou zvrácenou
zavěšený na roh mraku
duší svou
Beránku můj bílý bílý
Beránku na nás otřes se
abychom se zahojili
usmířili se
obilím se proplétají
křídla modrásků
natřasené kousky nebe
Beránku
