BERÁNKY SPADLÉ Z VÝŠEK
Do nebe noc zavěsila snubní prstýnek nad Kladinou včera sis mě ved vůní polí omotáni jako prvně spolu sami jenom včera rádi víc dívali se na měsíc srdcem tiché požehnání posílali do vesnic * * * Srší drápy z dálky do duše padají na obloze kopce stěsnaný pod oknem se krčí kotě odkudsi roztaženou dlaní zlobu zadusím o takových věcech vyprávět komu pod obrazem Panny Betlémského domu * * * Klape listí ráno jistí nový den hebkost v duši sotva tuší blbec ten * * * Hvězda blikotá stará rána řeže z hromad sněhu věže soukají se černá okna vrata křivdy přibitý ke hvězdě se soukám k tý půlnoc v Říši měsíc tiší bim