KLADINA
Sem k lesu táhne jako dřív
procesí břízek nahnutých
nebo snad babky v bílém županu
vyšly na trávu
nezbylo nic z dávných dnů
jen touha v hrudi
zajít si k modřínům
potí se pryskyřicí
na všechny vzpomínám
tichá krajina
oblohou bílé korálky
rozběhly se soumrakem
tam a zase sem
fouká ze rtů plechových
kaplička za kopcem
tklivé táhlé bim bam bim
obilím
smutek nízkých věží
cesty v podvečeru
rozpily se v šeru
* * *
Vybírá měsíc zlatou lžící
z noční oblohy špínu
zametá věž hořící svící
srdce vinu
dívám se dívám
do báně teče z nebe med
do báně do konve
na dvoře místo jabloní
růžový roj motýlů si sed
nádobu nitra proděravěl déšť luny
vytekla do ticha tma
do uší něžně mi šumí
Malý Vůz kolama
nemyslím na křivdy vůbec na ty
co ostří smutek a zlost
do dálky bliká letí
odkoplé hvězdy chvost
verše po papíře rozstříkly se
vidím děvčátko jít
před lety nosila slunečnici
slunečnice na očích
* * *
Měsíc věčné světlo zvoní
třase oblohou
rozkvetlými jabloněmihoupy hou
dnes
neříká mi tenhle zázrak nic
do vlasů natek mi
pláč voskových svíc
komu svěřit světla zvonění
cizinec na zemi
třase oblohou
rozkvetlými jabloněmi
houpy hou
* * *
Pod noci svícnem
v srdci rány dvě
od očí měsíce
hvězdy svítí jak ďas
cejchy vypalují
po vesnici na střechách
v hlavě mojí
ohníčky listí rezavé
nenajdu Tě ne
* * *
Sluneční vějíř po krajině
zářijové dny
myslím na tebe Jesenine
na tvé sté narozeniny
cinkají jeřáby o sebe
miskami rudého vína
odpusť Bože odpusˇ
oprátku Jesenina
